Jdi na obsah Jdi na menu
 


Prof. MUDr. Květoslav Šipr, CSc.

 

Témata pozitivní psychologie ve výuce budoucích lékařů

 

Abstrakt

 

 

Pozitivní psychologie by snad mohla být chápána jako metoda práce, než považována za samostatný obor. V pozitivní psychologii se pozornost soustředí především na kladné aspekty života: radost, naději, podporu dobře fungujících interpersonálních vztahů, pohodu a štěstí (Slezáčková, 2012). Na začátku třetího tisíciletí definoval Martin Seligman pozitivní psychologii jako vědu, která se zabývá pozitivními emocemi, příjemnými životními zážitky, opravdovým štěstím, pozitivními a silnými charakterovými rysy a dobře fungujícími společenskými vztahy (Seligman, 2002, 2004). Někteří vědci ovšem již dlouho předtím zdůrazňovali potřebu optimismu a kladného přístupu k životu, u nás například psychologové Zdeněk Matějček a Libor Míček.
Je třeba připustit, že v lékařství došlo k obdobnému procesu dokonce dříve než v psychologii, pozitivní pohled na zdraví se zdůrazňuje již od poloviny minulého století. Vymezit pojem zdraví je přirozeně obtížnější než určit rysy jednotlivých nemocí.
Poprvé byla obecně platná definice zdraví přijata jako součást konstituce Světové zdravotnické organizace 22. června 1946 v New Yorku na závěr mezinárodní konference o zdraví: Zdraví je stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, nikoli jen nepřítomnost nemoci nebo vady. Tato definice nebyla nikdy změněna a je dosud obecně uznávána, i když je třeba přiznat, že jde o vymezení spíše deklarativního charakteru a že nezahrnuje vysvětlení pojmu pohoda. Po několik desetiletí je v naprosté většině klinických oborů podpora zdraví chápána jako nejdůležitější úkol. 
Pozitivní pohled na zdraví je samozřejmě také součástí výchovy budoucích lékařů, i když je v různých oborech chápán rozdílně. Obecně se dnes uznává, že nejdůležitějším úkolem lékaře není léčit nemoci, ale podporovat zdraví. V preventivním lékařství, ve veřejném zdravotnictví a v pracovním lékařství se ochrana zdraví považuje za hlavní cíl výchovy. 
Medicína a psychologie mají mnoho společných zájmů. Nepřekvapuje, že psychologie je jedním z předmětů vyučovaných na lékařských fakultách a že se na druhé straně určitá znalost zdravovědy vyžaduje od studentů psychologie. Studenti medicíny si dnes stěžují na nedostatečnou přípravu pro kontakt s nemocnými (Procjuk, Košťálová, Kovář, 2008) a zkušení lékaři poukazují na žalostně nízký počet klinických psychologů (Mihál, 2004). Slovo pohoda (well-being) je klíčovým pojmem v medicíně i v psychologii, a zejména v pozitivní psychologii. Dalo by se tedy očekávat, že se budeme setkávat s mnoha publikacemi věnovanými problémům, které jsou společné pozitivní psychologii a medicíně. Tento předpoklad se bohužel nepodařilo potvrdit.